Vyrůstáme online – umíme být offline? Jak moc jsme sami sebou, když nás neustále někdo sleduje? Každý post, každou story, každou fotku… Svět se proměnil v přehlídku našich nejlepších verzí. Ale kdo jsme bez odrazu, který tak pečlivě upravujeme pro ostatní?
Dissplay je taneční jízda Jitky Sary Páníkové a Terezy Lenerové, které si kladou stejnou otázku jako vy: Jak moc jsme chycení v tlaku okolí, v pasti digitálního světa, v touze být vidět – a přitom neztratit sami sebe?

Pojďme na chvíli zpomalit. Přestat řešit, jak vypadáme zvenčí, a začít vnímat, co se děje uvnitř. Možná zjistíme, že největší úleva přichází ve chvíli, kdy přestaneme chtít zapadnout. A že svět je vlastně docela legrační, když si z něj – a hlavně sami ze sebe – dovolíme dělat legraci.

Vystav sebe na blýskavém povrchu a zrcadli odraz dojmu, který ze mě máš. Chvěji se rozpačitou touhou před tebou uklouznout a začít se nevhodně smát. Vyzýváme nejistotu na souboj a trapnosti dáváme zelenou. Myslíme to smrtelně vážně, REAL DEAL BABY! Ale kdy už si budeme moct oddychnout? This this this this play is not a play anymore.

Hra, souhra, dohra a často i prohra – oscilování mezi tandemovou a soupeřící polohou, podporou a ztrátou opory, samotou a přijetím toho druhého. Jak lehké a zároveň těžké je být upřímný, jak lákavé a snadné je sklouznout do vypočítavosti a sebepřikrášlování. DIS play je vyosená hra pokřivených neexistujících pravidel zrcadlících se na obrysech naší těkavé nejistoty.

Performerka si nazouvá kolečkové brusle, na kterých neumí jezdit. Tělo, které celý život směřovalo k dokonalé kontrole, se najednou ocitá na neznámém povrchu. Balancuje, reaguje. Zpochybňuje své návyky. Vzniká prostor, kde se namísto precizní show nabízí upřímnost a kde jízda začíná právě tam, kde mizí jistota. Místo jistoty – hledání rovnováhy. Místo výkonu – přítomnost.